vyborny stav
Povolání:
herec / zpěvák
Rodné jméno:
Antonín Mach
Národnost:
česká
Narození:
16.11. 1904, Praha, Rakousko-Uhersko
Úmrtí:
24.12. 1974, Praha, Československo
Exoticky znějící jméno Tino Muff /údajně podle jména italského operetního zpěváka Tino Valieriho/ patřilo od počátku třicátých let minulého
století pražanu tělem i duší, Antonínu Machovi, který se narodil v Praze 16. listopadu roku 1904. Ještě jako Antonín Mach se vyučil holičem
a pracoval u svého přísného otce v Praze-Nuslích. Pobroukával si dobové melodie již jako kluk a v oficíně u otce přednesl tu a tam i nějakou
písničku, kterou si složil sám. Práce v holičství jej netěšila, což jej přivedlo na myšlenku živit se zpíváním. Začal profesionálním
zpíváním v pražském divadle Varieté v roce 1927.
Líbil se, měl dobrý ohlas a dobře to dopadlo i s jeho vlastními písničkami. Později vystřídal takřka všechny pražské kabaretní scény.
Postupně se těžištěm jeho uměleckého podnikání stalo nahrávání v té době šelakových gramodesek. Tino Muffa znali snad ve všech menších či
větších nahrávacích studiích a hudebních nakladatelstvích té doby. Mezi sběrateli zůstalo zachováno mnoho desek, zejména s dobovými šlágry,
často průměrné nebo i ještě slabší úrovně. Část z těchto desek obsahuje nahrávky operetní písniček. Všechny mají společného jmenovatele,
dýchá z nich doslovně duch doby,zejména díky Muffovu hlasu. Zkraje natáčel ještě pod svým původním jménem pro hudební nakladatelství
Homocord. Koncem roku 1930 se stal u této české pobočky německé firmy firemním zpěvákem. Původně byl Muffovým předchůdcem tenorista
Národního divadla Valentin Šindler, který pro tuto značku nahrával gramodesky již od roku 1909.
Na značce Homocord vyšlo Muffovi mnoho sólových snímků. Existuje také několik nahrávek, kde se předvedl se svou manželkou, uměleckou
tanečnicí a zpěvačkou Annou Gromwellovou-např. : Jadran; Vína číš aj. Úspěšně dopadlo i hudební partnerství s Vaškem Zemanem, někdy i pod
svým vlastním jménem, či pod uměleckým jménem Joe Gray, např.: Poem; Tam v údolí aj. Na několika málo snímcích se jako doprovod objevuje
trampský sbor Settlers Club, např. : Je v dáli jedna zem; Alžír; Až k nám přijdou hoši z USA, aj.Zajímavé označení získali Tino Muff a jeho
umělecký partner Vašek Zeman na etiketách gramodesek Homocord do konce roku 1932. Po ukončení existence Homocordu přešli společně Muff a
Zeman k Odeonu, kde se jim dostalo označení - Symfonic duo. Muffovy nahrávky vycházely až do roku 1936 výlučně na etiketě Odeon.
Zde zpíval společně s bratry Zemanovými - např.: Já přijdu za tebou, nebo Karlem Vackem např.: Stárneš; Zítra snad, aj. Tato trojice je také
uváděna pod označením Zdar trojka. Muffovy nahrávky lze objevit i na deskách Parlophonu. Mimo sólových snímků jao např.: Sejde s očí; Zlý
osud, se ozývá Muffuf hlas s doprovodem formace Happy Boys, např.: Apropó, co dělá Andula; Krásná Magdaléno a Banjo trio, např. : Vzpomínej;
Půl kila štěstí. Koncem roku 1936 zůstala na českém trhu již pouze jediná zahraniční firma, anglická HMV. Český Ultraphon měl vždy své
zpěváky vázané smlouvami, což znamenalo, že se Tino Muff objevil na gramodeskách české firmy Esta. Po delší době opět sólově, ale zčásti i
se spolehlivým Vaškem Zemanem v duetu za doprovodu orchestru Harryho Hardena, např.: Veselá vdova; Bloudí má loď, aj. Po roce 1937 nastal
útlum v nahrávání desek, vyvolaný měnícími se zájmy posluchačů.
Posledními nahrávkami kolem roku 1938 na značce Esta končí Tino Muff s nahráváním a stal se členem zájezdové skupiny Karla Hašlera, do které
patřili i např. herci: Vojta Merten, Ella Šárková aj. Vystupoval příležitostně a s různými estrádními soubory, především s R. A. Dvorským. V
průběhu šedesátých let minulého století Tino Muff uzavřel svou uměleckou dráhu definitivně. Zemřel v Praze, takřka v osamění o vánocích roku
1974 ve věku 70 let.
Autor: Erkul
===========================================================================================================================================
Od počátku třicátých let se na gramodeskách různých značek objevovaly velice četné nahrávky zpěváka se sametovým tenorem, jehož popularity
dosahovala jen málokterá hvězda tehdejší zábavné hudby. S profilem tohoto zpěváka se dnes seznámíme. Jeho hlas uslyšíte ve zvukové podobě
Fonogramu v úterý 16. května ve 21.04 na stanici ČRo 2 - Praha.
Tino Muff na krabičce gramofonových jehelTisíc a jedna gramodeska Tino Muffa
Jen málokomu z mladších posluchačů rozhlasu dnes něco řekne exoticky znějící jméno Tino Muff. A přesto tento zpěvák ve třicátých letech
těšil svým lahodným hlasem obrovské množství posluchačů a stovky jeho nahrávek vycházely ve velkých nákladech na gramofonových deskách
několika značek. (Populárnější byl v jeho žánru snad už jen Jára Pospíšil.) Jeho podobizna nesměla chybět v žádném propagačním materiálu
gramofonových firem. Jedna z nich ji umístila dokonce i na krabičky gramofonových jehel - což je výsada, které se jinak mohly těšit už jen
takové slavné osobnosti jako byli Šaljapin, Tolstoj nebo císař Franz Josef.
Tino Muff se narodil v roce 1904 - to se ale ještě jmenoval Antonín Mach. Vyučil se holičem a pracoval u svého otce v Praze-Nuslích.
Povolání:
herec / zpěvák
Rodné jméno:
Antonín Mach
Národnost:
česká
Narození:
16.11. 1904, Praha, Rakousko-Uhersko
Úmrtí:
24.12. 1974, Praha, Československo
Profesionálně zpívat začal v pražském divadle Varieté v roce 1927, později vystřídal celou řadu kabaretních scén. Těžiště jeho působení
ovšem spočívalo v nahrávání gramodesek - zůstaly po něm totiž u různých gramofonových firem stovky snímků. I když repertoárově se jednalo
spíše o průměr - tedy hlavně o dobové populární šlágry z operet - dodává řadě těchto Muffových nahrávek zvláštní kouzlo právě jeho typický
způsob přednesu - svým hlasem jakoby posluchače přímo hladil.
První snímky natočil Muff - ještě pod jménem Antonín Mach - pro značku Homocord koncem roku 1930 (své umělecké jméno si zvolil údajně dle
populárního italského operetního zpěváka Tino Valiery). Pro českou pobočku této německé firmy se stal Muff úspěšným firemním zpěvákem -
převzal zde postavení tenoristy ND Valentina Šindlera, který pro tuto značku nahrával gramodesky již od roku 1909 (podobnou funkci měli ve
třicátých letech na příklad Jára Pospíšil nebo orchestr R. A. Dvorského u firmy Ultraphon).
Na značce Homocord vyšlo Muffovi mnoho desítek sólových snímků, ale má zde také několik nahrávek se svou manželkou, uměleckou tanečnicí a
zpěvačkou Annou Gromwellovou (Jadran, Vína číš). Dalším partnerem mu zde byl Vašek Zeman - ten s Muffem nahrával jak pod vlastním jménem,
tak pod uměleckým jménem Joe Gray (Poem, Tam v údolí), a na několika snímcích Muffa provází také trampský sbor Settlers Club (Je v dáli
jedna zem, Alžír, Až k nám přijdou hoši z USA).
Nejčastěji ovšem byli Tino Muff a Vašek Zeman na etiketách gramodesek označování jako Symfonic duo - hlavně na deskách značky Odeon, které
od roku 1932 měly stejné číslování jako desky Homocord. Ty se u nás v roce 1933 přestaly lisovat a zmizely z trhu (s vydáním desky s
objednacím číslem asi 7267). Muffovy nahrávky pak vycházely až do roku 1936 na etiketě Odeon. Zpívali zde s ním i bratři Zemanové (Já přijdu
za tebou) nebo Karel Vacek (Stárneš, Zítra snad). Na některých nahrávkách je tato trojice uváděna též pod označením Zdar trojka. S
objednacím číslem 251 880 (právě nahrávkou Symfonic dua - Marijana/Štěstí je láska) český předválečný repertoár na této značce zanikl.
Řadu Muffových nahrávek najdeme také na značce Parlophon, která v letech 1933?1935 používala matrice firmy Odeon. Mimo sólových snímků
(Sejde s očí, Zlý osud) zde zaznívá jeho hlas i z formací Happy Boys (Apropó, co dělá Andula, Krásná Magdaléno) a Banjo trio (Vzpomínej, Půl
kila štěstí). Zde osvědčenou dvojici Zeman-Muff doplňuje již zmíněná Anna Gromwellová, tedy Muffova manželka.
V roce 1936 zůstala ze zahraničních firem na českém trhu už prakticky jen anglická firma HMV. Český Ultraphon měl své zpěváky vázané
smlouvami, a tak se Tino Muff objevuje na gramodeskách české firmy Esta - opět hlavně sólově, ale i v duetu s Vaškem Zemanem za doprovodu
orchestru Harryho Hardena (Veselá vdova, Bloudí má loď). Na této značce zopakovala dvojice Muff-Zeman i svou úspěšnou nahrávku Fibichova
Poemu na slova Karla Ballinga, která vyšla již dříve na značce Homocord, jakož i několika dalších jímavých písní z jejich staršího
repertoáru (Babička, Ve vzpomínkách).
Pokud je mi známo, jsou tyto Muffovy nahrávky na značce Esta jeho vůbec posledními. Není mi ale už tak úplně jasné, proč dál gramodesky
nenatáčel, neboť umělecky činným zůstal i nadále - koncem třicátých let byl například členem zájezdové družiny Karla Hašlera (mimo jiné také
s Ellou Šárkovou a Vojtou Mertenem) a s různými estrádními soubory - i po boku R. A. Dvorského - pak vystupoval až do šedesátých let. Zemřel
v roce 1974.
GABRIEL GÖSSEL