Sláva Grossmann
nar. 12.5.1893
Praha, Rakousko - Uhersko
zem. 23.2.1954
Praha, Československo
Sláva Grossmann, vlastním jménem Břetislav Grossmann, se narodil 12. května 1893 v Praze. Na divadelních a zábavných scénách se uvedl jako kabaretiér, herec, písničkář a konferenciér. Vystupoval v řadě kabaretů v Praze (pohostinsky např. v Červené sedmě) a později v několika okrajových pražských i oblastních divadlech, společnostech a šantánech (Uranie, Aréna na Smíchově, Deklarace či Pištěkovo divadlo).
K úloze konferenciéra ho předurčoval zejména kultivovaný projev a zvláštně – mile zabarvený hlas. Nikdy nehýřil mimikou a gesty. Jeho tvář nejvíce vynikala bystrýma, optimistickýma a hbitýma očima. Ve filmech však jeho projev trpěl přílišně přehnaným divadelním výrazem. Kritikou mu byl vytýkán neměnný a stále stejný herecký výraz a projev.
Poprvé si ho všiml režisér Slavínský, který byl (společně s Miroslavem Cikánem) jeho nejčastější režisér, a obsadil ho do němého snímku jako syna Marcela Kodeše v dramatu ZLATÁ ŽENA (1925). Stejný režisér ho obsadil do jeho druhého a zároveň posledního němého snímku, melodramatu SYN HOR (1925).
Po desetileté pauze ho podruhé objevil režisér Cikán. Dal mu roli konferenciéra v baru v komedii BARBORA ŘÁDÍ (1935). Výrazné role konferenciérů vytvořil ještě ve filmech Z ČESKÝCH MLÝNŮ (1940) a EXPERIMENT (1943). Dále se uplatnil v rolích hostů (MOŘSKÁ PANNA, KRISTIÁN), bankéřů (BÍLÁ VRÁNA), úředníků (POZNEJ SVÉHO MUŽE, NEBE A DUDY), lepších pánů (DĚVČÁTKO Z VENKOVA, PÁN A SLUHA a ŽABEC), členů obecných a ředitelských rad (DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI, RYBA NA SUCHU) či obyčejných lidí (VČERA NEDĚLE BYLA).
Paradoxně jeho úplně posledním režisérem byl opět Vladimír Slavínský – režisér, který ho k filmu přivedl – v komedii NEVIDĚLI JSTE BOBÍKA? (1944), ve které sehrál roličku vrchního. Do poválečné znárodněné kinematografie již Grossmann nezasáhl.
Sláva Grossmann zemřel v zapomenutí a na okraji zájmu 23. února 1954 v Praze ve věku nedožitých šedesáti jedna let. I když Grossmann hrál malé role ani ne ve dvacítce filmů, právem již patří do dějin české kinematografie.
Jarda "krib" Lopour